Life sucks

Netušila jsem, jakej je doma klid, když nikdo není doma. A když nejde internet. Sice nemůžu kecat s Panem X (kupodivu už mám zpátky svoji dobrou náladu), ale mě to zas tak nevadí. Aspoň můžu jít dřív spát.

Během týdne se mě zmocnil zvláštní pocit. Žárlím na něj? Ne, to je blbost. Ani jsem ho neviděla. Povahou mi je naprosto podobný, jako nikdo jiný. Ale je šťastnej, takže bych měla být taky. Nebo ne? Musím ho prostě respektovat. Ji taky.

Včera jsem na bazén nešla. Můj mozek přezevšechno našel způsob, jak se mu vyhnout. Spolužačka mi napsala omluvenku, jako že od babičky. Když jsem jí dávala učitelce, koukala na mě sice jako puk, ale to mi je jedno. Jen blbej pocit přetrvával. Přeci jenom, to, kolikrát jsem byla za školou, by se dalo spočítat na prstech jedný ruky!