ach bože, už to na mě jde. myslela jsem si, že jsem si tím prošla už minulý týden během svaťáku, ale evidentně jsem byla na míle daleko od pravdy.
důvod mého (velmi blízkého) psychického sesypání je zřejmě blížící se matura. všichni jsou samí "ty to zvládneš!", "budu ti držet palce!" a nebo mě rozsekala před chvílí babička se slovy: "ty to zvládneš, seš odborník."
ráno jsem musela do školy na zahájení zkoušek. bylo to docela zbytečný. přijela jsem domů, myslela na svoje momentální debilní zdravotní problémy a v hlavě si promítala ty nejhorší katastrofální závěry, co jsem mohla. zkuste pak jít po ulici kolem lidí bez skelných očí!
nicméně se ukázalo, že to zas takový problém není. do konce týdne bude konec. a příští středu bude konec i školy.
no nic, jdu se učit (a brečet).
0 komentářů:
Okomentovat