Ok, včera zastávka s The Feud no. 2.
Stejně úžasné jako poprvé. Už jsem dokonce i poznávali lidi, co byli i v Chapeau Rouge.
Dobíhaly jsme vlak do Prahy. Do schodů, zase. Iva stopovala čas od hlavního nádraží k Lucerně. Divné, cestou tam jsme šly asi 8 minut, zpátky jsme běžely. Byly jsme očumovat conversky. S Batmanem nebo Supermanem!!!
Akce jako taková byla skvělá. Začali pozdě, samozřejmě. Pozitivem bylo, že nám zahráli asi 6-7 nových songů, takže jsem se chytala jenom u dvou. Říkám vám, umět texty, tak domů odjíždím bez hlasivek. Což se tak trochu stalo. Mírně (mírně trochu víc) hluchá jsem byla ještě v jednu ráno. Ale stálo to za ten pocit, že ve vás všechno dunělo a vy neslyšeli vlastního slova.
Indiemusic.cz slavili narozky, takže do davu házeli céda. White Lies byli na dosah. Lidi v Lucerně rozlívali pivo po zemi, do kterýho jsem pak šlapala. Někdo mi pošlapal boty, fuj!
V deset hodin jsme za koncertu A Banquet odcházely. Štvalo mě to, mohly jsme zůstat a jet až v jedenáct. Běžely jsme. Zvláštní noční běh za očumování všudypřítomných policajtů a černochů.
Skoro jsem usínala ve vlaku. Modlila jsem se, abych nemusela jít hodinu pěšky k bábině domů. Protože to by mě určitě zabilo. Ale stihla jsem MHD, takže v pohodě. V jednu jsem šla spát, v sedm jsem byla vzhůru.
A teď se cítím jako crap. Could we do it again, please?
0 komentářů:
Okomentovat