Nemám ponětí, co se to v poslední době děje.
Jo, sestra naznačovala něco o tom, že finanční situace mého nevlastního otce není zrovna růžová.
Ale že domů chodí cizí lidé od pondělí pravidelně každý den, tak to už je docela hardcore, ne? Je mi skoro dvacet a nehodlám se stěhovat do panelákového bytu 2+1, kde by mi soužití s mladší sestrou v jednom pokoji určitě po nějaké době začalo lézt na nervy. Všechno se to nějak začíná sypat jako domeček z karet.
Nemluvě o nadšení maminy, které by následovalo po zjištění faktu, že se (jak to tak nejspíš vypadá?) budeme stěhovat. Já ani nevím, jestli něco ví/tuší. Přála bych si, vážně strašně moc bych si přála, aby se před těmi 11-ti vůbec s otcem nepotkali. Nikdo mi dodnes neřekl, jak k tomu vůbec došlo. Ne že by mě to zajímalo natolik, abych se na to maminy zeptala sama; ta nebyla schopná mi říct ani o sourozencích. Kdyby k tomu nedošlo, nebydlela bych na maloměstě ale stále (asi) v Hradci, kde jsem to milovala (když jsem mohla plivat semínka z melounu po cizích lidech ze 13-tého patra), kde jsem chodila do školy a kde dodnes pořád žije větší část mého příbuzenstva. Na druhou stranu by se nejspíš nikdy nenarodila ségra...
Sakra, život je někdy fakt těžkej.
0 komentářů:
Okomentovat