Dav na Rock for People? Lidi měli alkohol v krvi (a i ve vlasech) a sluníčko nám všem pražilo na hlavy (i když míň, než by se v létě dalo čekat), takže to bylo, ehm, prudčí?
Fandové na Grapu? Klidnější, i když ne o moc. Některý songy prostě dělají svoje.
V Lucerně? Famózní. Divoké. Nevázané. Mokré. A taky docela bolestivé. Haha, jak popis sexu :D
Říct, že tohle byl ten nejlepší gig mého života, nemůžu, protože:
- hudebním magorem nejsem moc dlouho, moc koncertů na svém účtu nemám
- doufám, že jich bude ještě hodně,
Publikum bylo perfektní a jak mnohé recenze z večera správně uvádějí, našprtali jsme texty, takže jsem neslyšela jen Murpha, před kterým jsem stála celý koncert asi metr, ale taky obecenstvo za mnou. Teda nejen tam, všude.
Věděla jsem, že tohle bude party hard, ale netušila jsem přesně jak moc. Zpocená jsem byla asi jako kdybych zrovna vylezla ze sprchy. Dlouhý vlasy na gig? Haha, příště radši oholit dohola. Boty? Ty se železnou špičkou, ať vás nebolí prsty. Skákat? Jo, nejlepší by bylo hejbat se i do stran a ne jenom nahoru a dolů, protože jsem po gigu měla problém normálně chodit. Hlasivky? Co to je?
Lokty/kolena na nepatřičných místech, pocit, že budu mít minimálně zlomený žebra a modřiny na 90-ti % těla, čísi vlasy v puse, strašná žízeň a nehynoucí potřeba tleskat/vřískat/skákat a říkat si o přídavek.
Už to skoro vypadalo na pokoncertní angínu (typické), ale dneska už to vypadá ok. Jen mám pořád občas pocit, že polykám žhavej uhlík a cítím, jak mi putuje krkem...
No prostě, Wombats do třetice všeho dobrého nezklamali. A prý přijedou brzy znova, can't fucking wait! :)
0 komentářů:
Okomentovat