Life sucks

Pořád se cítím tak nějak... provinile. A pořád nevím proč.
Vážně bych měla začít něco dělat. Moje pevná vůle si na pevnou jenom hraje. Měla bych se začít učit. Konečně. Jinak v pololetí prolítnu z práva. Musím se rodičům nějak odvděčit za dárky. Tatík Kristýně vyhrožoval, že pokud bude mít špatný známky, počítač jí sebere. Proč by to neplatilo i na mě?
Sedím si tak na posteli, noťas hezky hřeje do nohou a uvažuju, co budu dělat. Ráno jsem si říkala, že se budu učit. Přečetla jsem zase pár stránek z knížky Na západní frontě klid, Tetování krví jsem jenom načla a zavřela jsem ji s názorem, že už mě to prostě nebaví. V pondělí je půjdu vrátit.
V úterý nejspíš pojedu k bábině, takže bych už mohla začít bilancovat před koncem roku...