Life sucks

Včera celý den se moji pánové honili po kleci a zuřivě se kousali či co. Když to ani v deset hodin nepřestalo, vstala jsem, odnesla je do koupelny a šla spát.
Vzbudila jsem se a počítala, kolik hodin jsem naspala. Jedenáct. To už se mi dlouho nepovedlo. Na druhou stranu jsem to potřebovala jako sůl.
Šla jsem do koupelny podívat se na ty neřády. Hledala jsem Kevina, protože jsem viděla jenom Kennyho. Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla, že tam jen tak leží. Pak mi to došlo.
Trošku jsem ho prohlídla a zjistila, že má (měl) pokousanej ocas a packu. Nic víc jsem nehledala, bolelo to :(
Nikdo si ze mě nestřílel, žádnej sarkasmus, jen trocha lítosti. A bylo ticho, to jsem ocenila.
Když si vzpomenu na moment, kdy umřela Pištunka, tak jsem to vzala dost v klidu. Ale to teprve přijde, protože jsem prakticky nebyla chvíli sama.
Žádnej hrobeček pod meruňkou, jen jsem ho spolu s pilinama vyslala směr popelnice.
Kenny trpí, řekla bych. Dala jsem mu misku jídla, čistý písek, ruličku ale nic. Nějak ho to nebere.
Jen teď nevím, jak to udělám. On bude sám skoro celej den, což by neměl. Asi se porozhlédnu po kamarádovi.

Zlato, budeš mi chybět, Kennymu taky :(