A smutek. Slzy se nějak nedostávají.

Zapomeň na Komára, přece mu jen tak neskočíš na špek. I kdyby to, co říkal na lyžáku, myslel vážně, nemělo by to dlouhý trvání. Zapomeň i na toho z autodromu, už by dávno něco řekl! Snad přeci nechceš, aby tě potkalo to, co jsi zažila s Honzou, znovu a znovu...

Takhle můj mozek válčil včera večer. Než jsem usnula, dost jsem přemýšlela. Už ani moc nevím o čem.
Den předtím se mi zdál sen. Hrála jsem na bicí nebo na nějaký jiný hudební nástroj a někdo tam seděl u mě. Mám takový jedno zlý tušení, že už mi hrabe. Dál v jiným snu byl Chazz, myslím.

0 komentářů: