Life sucks

Ne, že bych si stěžovala, to ne, ale nemusely by mi mrznout prakticky všechny části těla.
Právě si na facebooku píšu s nějakou slečnou z Indonésie. Je to zajímavý. Napsala mi, že tam mají něco po devátý hodině večer a že nikdy neviděla sníh, jenom v televizi. A nezná Twilight ságu. Na to jsem jí odepsala, že to zná každý a všichni to milují. A ona si vzpomněla na film.
Dostala jsem chuť na cini minis, takže si je půjdu dát, pak půjdu koukat na Roswell asi, večer číst. Stihnu toho dost, protože se nemusím nic učit, projednou...
Dneska mám nějakej nabroušenej jazyk. Verča hýřila sarkasmem ve své obvyklé míře, ale já víc. Narazila na to, že mi je doma zimní bunda ve skříni nanic a já jí hned zazdila slovy, že její rukavice, který má v batohu jí jsou taky nanic. Použila jsem přitom stejný slova, co sama řekla asi před dvěma minutama. Monča s Verčou se jenom tlemily, ale já byla ráda za tu narážku.
Když jsem šla domů, potkala jsem souseda. Hezkej, řekla jsem si a můj mozek zase začal žvanit.