Je k nevíře, jak dlouho trvá člověku, než pozná sám sebe. A to jsem teprve začala.
Včera večer jsem se dobrovolně vzdala jedenácti (přinejlepším) hodin spánku tím, že jsem si strčila sluchátka do uší a usínala u One Republic. Potom jsem změnila kalibr, pustila jsem si Muse a záznam jejich živáku HAARP.
No a přemýšlela jsem a přemýšlela...
...až jsem z toho nakonec vytuhla.
Někdy brzo ráno mě vzbudilo mňoukání kočky. Teda, ona už to zase umí? Jenže to byl nářek a mně z toho běhal mráz po zádech. Takže jsem si zase strčila sluchátka do uší. Jasně, na horory koukám v pohodě, ale jakmile zamňouká kočka!

Edit 13:16

Charliiiiiie :D
No tak jsem dopoledne byla v knihovně, kde jsem zase zuřivě vybírala a pak jsem musela na poštu pro mámin vánoční dárek (přišel tuhle středu, řekla jsem jí, že to má předčasně ke svátku). Uřícená jak kůň jsem si doma vypálila Live from Abbey Road a teď jdu spát. Tak zatim