Life sucks

Protože jsem se nakonec rozhodla jít ráno do školy (i když ve třídě zaznívaly názory, že se lidi na první hodinu bodnou, aby na něj mohli koukat), viděla jsem jenom první třetinu. Eliáš to jistil. A máma taky, protože jsem jí přikázala napsat mi zprávu kdykoli padne gol. Nakonec to teda nároďák uválčil na 3:1.
Ta pravá sranda ale začne teprve až v neděli.
„Já se dneska budu muset podívat na právo, protože cítím, že mě zítra vyhmátne,“ říkala jsem v úterý Áje o učení.
„Tak si vyzkoušíme ještě někoho...Nikolo, řekni nějaký číslo,“ požádala učitelka. Ne mě, jinou Nikolu.
„Já nevim... třeba 67.“ Učitelka promýšlela kombinace.
„7 mínus 6,“ no a samozřejmě, že jsem šla.
Za poplatek 100 korun vám řeknu, co vás čeká. Jo, abyste o tom věděli, včera odpoledne jsem prorokovala, že zítra budu z češtiny, tak uvidíme.

„Jestli ty fakt někam pojedeš, já začnu žrát pampelišky!“ byla tátova reakce na to, že jsem řekla, že o prázdninách možná odjedu na brigádu.
„Tak fajn, to si natočim!“
Napsal mi nějakej Edie, tak jsem mu napsala taky. Nakonec z něj vypadlo, že jestli ta farma nevyjde, cituju - „ok tak zatim budu dal hledat kdyžtak ti dam info když nic nedopadne tak vyrazime do anglie a budem hrat jako potulni zpěváci budeme se toulat po skotských horách a tak “ Proč? Sakra proč mi tohle vy chlapi děláte?
Víte co? Já jdu koukat na Twilight. Těpéro.