Life sucks

Ráno jsme do školy s Verčou přišly pozdě. Na silnici srazilo auto nějakou paní, pak ji ještě ťuknul autobus a nakonec ji přejel kamion. Takže jsem to celý objížděli přes vesnice.
Dostala jsem moc hezkou známku z práva. Ve středu bude veselo.
Na ajině jsme se bavili o oblíbených filmech, hercích, kinech a ták. V pátek Shane odjíždí na 3 týdny na Nový Zéland za bráchou, co se mu žení.
Psali jsme taky čtvrtletku z matiky. To byla kolektivní spolupráce a opisování ze sešitů z lavic. „To je samostatná práce,“ řekl učitel, ohlídnul se po třídě a pak si tam za stolem vesele dál opravoval cizí písemky.
Nakonec perlička zase z Británie: Britka se bojí zeleniny
Ještě jsem si vzpomněla. V noci se mi zdálo o tom, že jsem si uřízla jeden a půl článku prostředníčku na levé ruce. Druhý den ale dorostl. Nevím, proč se mi to zdálo, ale bylo tam víc krve. To ten Brisingr...

...pryč. Z týhle rodiny, aspoň na nějakou chvíli. Z republiky do ciziny...
Začíná mě to doma deptat. Sestřička mě štve už dlouho, tatík zase rozdával rozkazy na všechny strany, moje druhá sestřička (ta blonďatá) má řeči a máma trpí na svý nálady. A já si jenom sednu na postel, strčim si sluchátka do uší, otevřu knížku Osvícení od Kinga a snažím se je ignorovat. Marně.
Celkem dlouho jsem nic nenapsala. Nějak jsem nevěděla co.
Minulý týden jsem na YT koukala na video s Charliem Bewleym.

Musela jsem si to pustit dvakrát, až potom jsem rozumněla, co na konci 'na půl strom a na půl člověk - Demitree' (demi je francouzsky půl) říká - „Unfair.“ Vážně mě to pobavilo a připadalo mi, že kdyby Charlie mohl, tu nohu by si strčil až za krk.
Muse mají na světě novej videoklip! K 'Undisclosed Desires':

Včera se v Německu nebo kde to bylo rozdávali MTV Europe Music Awards. Tokio Hotel vyhráli skupinu roku. Začala jsem silně protestovat, až se mě máti musela ptát:
„Proč tak protestuješ?“
„Viděla's ty blbečky, co vypadali jak hermafroditi?“
„No a?“
„Tak to má být nejlepší evropská kapela..“ Hermafroditi, fuj. Lidi nemají vkus.
Mrtvý přišel na svůj pohřeb. Nechtěla bych zažít ten šok. Se mnou by to asi seklo.
Konečně to vyšlo! No gratuluju, slyšela jsem o tom v televizi a držela jsem tý paní palce. Doufám, že u mě to vyjde napoprvé..
V Británii mají největšího vola na světě. Ano, Anglie se zase něčím vytáhla. U nás by se jich taky určitě pár našlo...

Protože jsem poslední dobou zanedbávala internet, nevšimla jsem si, že už jsou na světě další kapitoly Pleurs.

Zase jsem po dlouhé době navštívila zubařku. Máti jela se mnou, aby věděla co a jak.
Musím uznat, že toho, co mě čeká, se bojím jako čert kříže. Díky paní zubařce.
Slova jako vydloubnout, narkóza, stehy, bolest mi nedělají moc dobře. „Po Novým roce tě pošlu do fakultky na stomatologický oddělení a tam ti ten zub vybavěj,“ řekla bez ohledu na to, jakej šok mě potkal. Umělej zub mi tam ale nestrčí! Takže se mám v únoru na co těšit. Nebudu moct jíst, ale na druhou stranu taky pár dní nepůjdu do školy.
Písemku ke zemáku, kterou jsme psali před prázdninama, jsem zvládla bravurně. Musím sama sebe pochválit: seš pašák. Měla jsem 45 bodů z 55 a suveréně jsem měla nejlepší písemku. Je to hezkej pocit porazit 33 lidí. Na tohle jsem byla zvyklá na základce, ne na střední!
Na angličtině se ze mě Shane pokusil vyrazit pár slov, ale nějak mi to nešlo. Dialog:
„Your hair has new colour, “ (nebo něco takovýho)
„Hmm.“
Odsekla jsem ještě párkrát. Potom jsme měli říct, kam bychom chtěli jet, kde bychom uplatnili naši angličtinu.
„In England,“ já.
„Why England?“
„Hmm... because I like it?“ Oh my God, I love England!

Máme novej monitor. Čím jsme si to zasloužily?
Najít na netu audio knížky je docela fuška. Když jsem našla Twilight, NM i Eclipse, jako na potvoru jsem nemohla najít BD. Už ji snad mám.
Asi to hodim na uloz.to. Bude to jednodušší je najít než abych pak zase prohledávala půlku sítě.
Počítač se zbláznil.
Stačí ho jen vypnout a za pár hodin zase zapnout a část programů, co tam byla, zmizí. Prostě se odinstalujou či co. Měla jsem jich tam asi 20, teď jich tady je tak 6, možná 7. Hry taky zmizely. Už jsem to i nahlásila, ale tatík s tím zatím nic neudělal. Snad se zítra dostanu na net, než počítač smázne i Mozillu...
EDIT: Pro srovnání (nakonec se mi rozběhnul i Gimp, hurá) nalevo co bylo, napravo co je:

Včera jsem to nějak splácala dohromady.
Nakonec z toho vzniklo to nahoře. Vím, že to vypadá dost amatérsky.
Britská vlajka představuje prostě Anglii. Je tolik britských věcí, co miluju, že tohle bylo to nejjednodušší řešení.
Ten chlapík je Earl a je z komiksu Red Meat. Původně v bublince mělo být "Přestaňte na mě koukat.", ale vzhledem k závislosti na sáze jsem tam dala něco jinýho.
Citát je z filmu Tuck Everlasting. Až se mi přestane líbit, vyměním ho.

Už jsem hezkých pár hodin vzhůru. Od tří, myslím. Udělala jsem tu chybu, že jsem šla spát se sluchátkama v uších. Přehrání všech téměř 150-ti songů taky chvíli trvá. Kdykoliv se o mě pokoušel spánek, nějaká písnička to utla. Decode, Fallen Leaves, This Suffering, The Nerve...
Takže dneska budu mít vážně hezkou náladu.

Slibovaný kaligram:

Rozhodla jsem se, že si trošku vylepším blog. Změnila jsem pozadí i barvy. Když se mi bude chtít a když toho budu schopná, možná přibyde i obrázek.
Barvy jsem volila celkem jednoduše. Nejdřív jsem váhala nad žlutou, oranžovou a červenou, ale změnila jsem to. Na mě moc veselé barvy. Teď to znázorňuje:

• zelená - příroda
• modrá - zima
• fialová - hm, moje vlasy?

V noci se mi zdál zvláštní sen. Jak jinak.
Byla jsem ve škole. A teď co jsem tam dělala. Skákala jsem z okna. Skočila jsem v pondělí, úterý, středu i ve čtvrtek. Vždycky tam na chodníku dole stála moje nevlastní bábina. Chodila se mnou k doktorovi, ten se mi pořád díval na pravou nohu, která byla asi zlomená. V pátek jsem po ní chtěla, aby mi napsala omluvenku, abych nemusela jít na tělocvik. Nevím, co si o tom myslet.

Ten pavouk, kterýho jsem vystříkala biolitem se mi asi chtěl pomstít.
Večer jsem koukala na Tuck Everlasting, hověla jsem si na posteli. Jenže na koberci se něco pohlo. Rozsvítila jsem a zděsila se - ten pavouk! Vzala jsem plácačku a odehnala ho mezi skříně. Za dalších 10 minut už to bylo mnohem horší. Najednou jsem viděla něco na stropě. Blik. Ten hnusnej pavouk, kterej mohl měřit možná tak 5 centimetrů si tam vesele lezl. Já se zhrozila, oči vytřeštěný hrůzou, zrychlenej tep. Fuj. Chvíli jsem váhala, jak se ho zbavit. Zase jsem vzala plácačku, odmrštila ho a bylo to. Dneska jsem se zbavila důkazů.

Tomáš Kaberle včera zazářil. Dal jeden gól a na další čtyři přihrál. Podrobněji tady.
Zabrousila jsem na stránku stmivani.eu a přečetla si pár povídek. Jedna s názvem Pleurs mě zaujala. Budu si muset hlídat pokračování. Ta druhá, no řekněme, že se sem nehodí... :-D
Už strašně dlouho jsem nemluvila s R.. Koukala jsem mu na profil na chatu. Úmyslně si ho zase smazal, nemá tam žádný přátele, vyplnil ho hodně stroze. What's the matter with you man?

Hledala jsem ke stažení MTV Ulalume festival, protože jsem našla tohle video od Paramore:


V noci jsem se vzbudila ve 23:49. Tak jsem si strčila sluchátka do uší. Žral mě komár. Rozsvítila jsem, komára zabila, zjistila, že mám v rohu toho hnusnýho velkýho pavouka a málem se osypala. Dneska jsem zakročila - vzala jsem Raid a pavouka vystříkala. Ha.

V plánu bylo nakupování.
Vlezly jsme s mámou do krámu a já sháněla nějaký kalhoty. Ta paní, co tam prodávala, byla velmi příjemná. Vnucovala mi tyhle, tamty... Pak volal mámě otčím, že dovezli domů poklice, tak jestli nepřijde otevřít těm, co je přivezli. Tak mě tam nechala samotnou s tou šílenou paní. Naštěstí to uteklo rychle. To mě chce zabít?! To mě vážně má tak moc ráda? Rychle jsme se zdekovaly pryč. Na náměstí jsme potkaly moji učitelku z druhý třídy, kupodivu mě poznala a taky učitelku francouzštiny. Domů jsem šla ověšená taškama jako Ježíšek.
Včera večer jsem úspěšně dočetla Breaking Dawn. Musela jsem si slíbit, že nejprve dočtu BD, pak Brisingra a nakonec si nechám Hostitele. Prostě nemám nárok na to, číst víc věcí najednou. Už ne. Pak v tom mám akorát bordel.
Na téhle stránce se objevil rozhovor s představitelem Felixe v NM. Jméno mi stihlo vypadnout. Překlad zde.

Beating the shizz out of Robward feels like…fun

Je to chvíle, co jsem přišla z města. Byla jsem u ťongů a v knihovně. Když jsem procházela kolem základky, musela jsem se usmát. Prostě musela. Nešlo to zastavit. Pak jsem váhala, jestli si sednout na lavičku ke kostelu, jenže nejspíš byla mokrá, tak jsem tam nešla.

Pan ředitel se umoudřil. Dal nám prázdniny celý týden.
To znamená, že se můžu flákat, spát dlouho a koukat na filmy.
Když už jsem u toho, v sobotu jsem se poprvé podívala na Transformers 1. Nemůžu uvěřit, že jsem dva roky vydržela bez toho, abych se na to podívala. It was awesome!
Včera jsem už byla přichystaná ponořit se do snů, jenže přišla máma, pustila si superstar, aby slyšela Chodúra. Pak do toho ještě přišla kočka, takže jsem musela vstát a vyhodit ji ven.
Ten klid, co byl, to ticho v mojí hlavě. Proboha, to zní jako bych byla blázen. Ne to zase ne, jen že neustále nad něčím přemýšlím.

Ráno jsem byla zase mrzutá.
Na těláku nás tentokrát chtěl naučit lítat, nebo tak něco. Vymlátit zuby jsem si fakt nechtěla.
Už mám víc jedniček než pětek. Jen tak dál :-D
Před matikou nás ve třídě bylo 24 z 34! Po matice (před češtinou) nás bylo už 22. Učitelka slibovala zkoušení, takže se na to dost lidí vybodlo a nešlo do školy vůbec. Ti z nás, co zbyli, tu hodinu nazvali popravou. Jenže my psali srovnávací test, kterej nebude mít hodnotu známky nijak vysokou.
Bus měl zpoždění, takže jsem se vezla domů v 12:40. Ne, odjížděli jsme z terminálu v 12:54.
Začaly prázdniny! Celý příští týden jsem doma, takže se hodlám flákat a pořádně se naučit češtinu. Už je to celkem potřeba...

Na facebooku se objevilo toto:

Cinestar S radostí oznamujeme, že film Twilight sága: Nový měsíc bude promítán od 26. listopadu ve všech multikinech CineStar. Pro vás, věrné fanoušky, navíc připravujeme něco speciálního!

No tak to jsem zvědavá, co to bude. A protože to nejspíš bude něco k premiéře, můžu si nechat zajít chuť, protože než si já stihnu zarezervovat místo k sezení, bude sál plnej a ještě budou lidi stát u východu, aby NM viděli...
A až do 26.11. se nepodívám na žádný scény z NM! Mám pocit, že ze všech fotek a videí by se dal poskládat celej film. Tak to ne! Já to chci vidět v kuse!

Tady jsou scany, nicméně originál je prostě nejlepší.


Text nahoře u toho, jak Ed drží jablko:

21.10., 18:11
Už mě to věčný odpojování síťovýho kabelu leze na nervy.
I. už od pondělí perlí. Dneska to vyústilo v to, že jsme při matice dostaly výtlem, jako už dlouho ne. Učitel nám nadiktoval příklad.
„Lyceáni, já vám to namaluju a tím vám píchnu, ale víc už vám neporadím, protože vy ho stejně neuděláte,“ řekl.
„Značka důvěra,“ řekla jsem mírně ironicky. Nedoufala jsem, že to uslyší. Tohle říká vždycky, když chce vědět, jestli látku doopravdy chápeme.
„Značka důvěra,“ odvětil s úsměvem a pohledem zamířil k naší lavici. S I. jsme se začaly tlemit, až jí z toho vyhrkly slzy. Já k tomu neměla daleko. Trvalo to asi minutu, než jsme se dostatečně zklidnily. Poté nám začal vysvětlovat, co je to poměr.
„Když se vás u maturity zeptají, co je poměr, tak odpovězte, že je to vztah,“ řekl. Srovnával to s milenkou. Třídou se začínal ozývat tichý smích.
„Ne hele lyceáni, tohle není sranda tak se nesmějte.“ Jenže to neměl říkat. Třída vybuchla smíchy a všichni se smáli o to víc. Tak si jen sednul na katedru a se smíchem nás pozoroval. Na angličtinu jsme si měli donést fotky, když jsme byli malí. Jenže S. měl rýmu či co, takže jsme místo toho koukali na How I Meet Your Mother.

Zkratkou:
V sobotu jsem koukala na superstar na kluky a teda zpívaj docela dobře. Průběžně jsem přepínala mezi Novou a jedničkou, kde dávali Knihu mého srdce. Stmívání skončilo 4. (TADY jsem našla dokument, co ukazovali)
V neděli se Jenson Button stal mistrem světa F1.

Včera asi nic, jen že mi přišla knížka.
Dneska jsem si pro tu knížku byla. Paráda. Byla jsem natěšená jak beruška. (EDIT: Jednou jsem našla scany z týhle knížky - tady)
A teď jdu číst/překládat..

Protože by se moje paměť dala přirovnat k cedníku, občas mě napadne, že sny, které byly nějakým způsobem zvláštní, si někam napíšu. Jako tyhle.
3.3.
Hádala jsem se s mámou. Nejdřív na mě křičela „To je moje vina!“ ale potom „To je tvoje vina!“ Já jí řekla „Myslíš si, že jsi středem vesmíru? Nebuď tak sebestředná!“ Odehrávalo se to u nás v kuchyni, pak jsem odešla a vycházela z budovy obchodky. Byl sníh a někde i rozbředlej.
4.3.
Zdálo se mi, že jsem byla upír, co spal. Byla jsem unavená, tak jsem usnula. (Pozn. – tohle má určitě na svědomí Twilight sága, protože to nebylo moc dlouho po tom, co jsem ji poprvé zhltla.)
7.3.
Jela jsem na kole u Hvězdy (v HK), moc mi nefungovaly brzdy, málem jsem se vysekala, zírali na mě lidi, bylo náledí. Hráli jsme přehazovanou. Hřiště bylo zvláštně rozdělené (viz obrázek :-D). Já stála vzadu a chytala míče. 15.10.
Můj pubertální strýček se měl ženit. Když jsem to řekla mámě, odpověděla: „Ten tak jo!“ Tohle je naprostá utopie.

Jsem tak strašně unavená a zrmzlá, že nevím, jak z toho ven. Buď si přečtu pár kapitol z Breaking Dawn, nebo si pustim Roswell / Bones, nebo si lehnu, zabalim se do deky a do minuty vytuhnu.
Včera jsem si objednala Twilight Director's Notebook. Počítám s tím, že už v úterý bych ho mohla držet v ruce, protože ho dneska doporučeně odeslali.
Ve škole nic.
Tenhle týden byl na známky opravdu bohatý. Musím to tajit, jinak mi maminka knížku nezaplatí.
Zrovna chumelí. Když já šla z autobusu domů, pršelo. Zákon schválnosti.
Bála jsem se, že si rozmočím zelený kecky. Moje nohy byly skoro jako kus ledu, nohavice u kalhot nacucaný vodou a ruce se mi červenaly mrazem. Proč jsem teda měla v kapse rukavice?!

Ne, že bych si stěžovala, to ne, ale nemusely by mi mrznout prakticky všechny části těla.
Právě si na facebooku píšu s nějakou slečnou z Indonésie. Je to zajímavý. Napsala mi, že tam mají něco po devátý hodině večer a že nikdy neviděla sníh, jenom v televizi. A nezná Twilight ságu. Na to jsem jí odepsala, že to zná každý a všichni to milují. A ona si vzpomněla na film.
Dostala jsem chuť na cini minis, takže si je půjdu dát, pak půjdu koukat na Roswell asi, večer číst. Stihnu toho dost, protože se nemusím nic učit, projednou...
Dneska mám nějakej nabroušenej jazyk. Verča hýřila sarkasmem ve své obvyklé míře, ale já víc. Narazila na to, že mi je doma zimní bunda ve skříni nanic a já jí hned zazdila slovy, že její rukavice, který má v batohu jí jsou taky nanic. Použila jsem přitom stejný slova, co sama řekla asi před dvěma minutama. Monča s Verčou se jenom tlemily, ale já byla ráda za tu narážku.
Když jsem šla domů, potkala jsem souseda. Hezkej, řekla jsem si a můj mozek zase začal žvanit.

No to snad ne... Viděla jsem kluka, co vypadal jako Honza. Přísahala bych, že jsem ho už dřív potkala. Můj mozek hnedka začal žvanit. Chtělo by to do mozku si zapojit nějakej drátek, k němu přístroj, který by zapisoval moje myšlenky. Po nějaký době už si to nepamatuju přesně tak, jak jsem to chtěla napsat...
Už neeeeee...Nesmíš se nechat oblbnout, znova ne...Víš, jak to s tebou naposled dopadlo... Koukej si ho vyhnat z hlavy, Honzu i tohohle...


Též musím poznamenat, že jsem viděla první sníh.
Tohle je bílo-šedé cosi. Kdyby něco, fakt je to sníh.
Taky jsem ho viděla i padat. Zima začala brzo, doufám, že tím dýl bude trvat.