Life sucks

That's fucking amazing! He is, of course:)
Dneska jsem spala asi 11 hodin - konečně jsem se aspoň trošku vyspala.
Víc fotek tady nebo tady.

Mohla jsem vstávat až v 7:45, místo toho jsem byla vzhůru už v 6:10. Díky mami.
Jela jsem s V. autobusem, čekaly jsme u divadla, dvě hodiny seděly na zadku (v první části představení dokonce usnula) a mě kručelo v břiše.
Po divadle byla hodinová pauza a "můj vyvolený" D. mě rentgenoval pohledem. Šli jsme do Mňam-mňam. Já si dala salámovou bagetu a byla v tom i majonéza či co.
Pak se rozdávalo vysvědčení - když přišlo na řadu moje jméno, začal mi zvonit telefon. Babička. Típla jsem to a došla si pro vysvědčení. Vysmátá.
Dali jsme mu dárek, poslechl si básničku a osvětlil nám, proč jsme nejeli na výlet. A já se tak těšila.
Vynosili jsme lavice na chodbu a já a K. jsme se šly převlíknout na záchody. Hned se mi líp chodilo.
Pak už jenom k bábině pochlubit se čtyřkou. Chtěla jsem jet v 15:30 domů, jenže mi 24 ujela před nosem. Tak jsem jela až v 17:15. Aspoň jsme pokecaly. Píďa si odjel na 10 dní do Bulharska a ani mě nevzal sebou. Zmetek.
Přijela jsem domů a vzala si Ibalgin - bolí mě hlava a břicho - to ta majonéza...
A ještě jedna šoková informace - včera večer 34 minut před půlnocí zemřel Michael Jackson. Když jsem to slyšela v rádiu, byla jsem celkem v šoku.

Dneska jsme měli ve škole akci Člověk za mimořádných událostí.
Omotávali jsme si kolem rukou obvazy, trénovali si první pomoc (už to znám nazpaměť - nejdřív na něj promluvim, popřípadě profackuju, zaklonim hlavu a začnu celou svojí vahou těla tlačit na hrudní kost) a pak jsme taky koukali na nějaký filmy. V 11:45 jsem s Verčou doslova vyběhla ze školy. MHD číslo 6 nám ujel asi o 3 minuty, 24 jsme viděly dokonce ještě stát na zastávce a tak jsme šly pěšky. Hnala mě jak koně. Když jsem běžela napřed, ona mě dohnala. Vždycky byla tak o 10 metrů napřed. Dvakrát jsme na semaforu šly na červenou, dvakrát jsme nešly po přechodu. Nakonec jsem jako uřícený kůň dorazila na terminál v 11:59. Zrovna přijelo MHD číslo 2 (u zastávky Verča řekla, že nestíháme - odjížděla z Ulricháku v 11:55) a já jí řekla, že příště radši pojedu busem než jít s ní pěšky.

To od rána vidím v televizi a až zítra ráno půjdu na autobus, uvidím to i na nástěnce cukrárny, kolem které chodim. Je to asi jediná věc, co mi trošku kazí náladu. My broken heart...


Dnes jsem viděla "Stehno". Ne jako kus nohy, ale člověka zase ze 4.BO. Večer napíšu vzkaz na rádio Černá hora, možná si to i nahraju a dám to sem ke stažení. Nebo ještě nevim.
Moje známky:
Každopádně mi spadnul obrovitánskej balvan ze srdce, když jsem viděla hlavně známku z matiky. Znamená to, že jsem se bála zbytečně, že bych dělala reparát z matiky.
EDIT: Tak jsem do rádia poslala vzkaz. Zněl asi takhle: Ahoj zahraj něco pro Honzu Kováře, který chodil na obchodku v HK se vzkazem že mi nevědomky zlomil srdce a že mu přeju všechno nej k svátku, díky nikusha. Jméno nepřečetla, prý tam nebylo. Vim, že jsem ho tam psala. Po přečtení jsem si přála, abych si spletla číslo a ten vzkaz jim tam nedorazil. Najednou jsem ho prostě nechtěla poslat. Pak jsem ještě čekala, jestli se neozve - no jistě, bude poslouchat zrovna tohle rádio a bude na to reagovat - nakonec nic...

Včera, když jsme s Verčou jela ve tři domů, jsme vymyslely plán. Že prej něco dáme panoj řidičoj - btw. říkají mu Milda - no a nakonec jsme se dohodly na čokoládě. Já měla mluvit.
Ráno jsme na ní hned vyhrkla, jestli to teda má. Čokoládu vytáhla. V Hradci jsme počkaly, až všichni vylezou z autobusu.
„Tak co, budou jedničky?“ - to mě zaskočilo a nemohla jsem mluvit:D (nevim, jestli jsme odpověděly)
Verča: „My bysme se s váma chtěly rozloučit a popřát vám hezký prázdniny.“ - při tom mu dala tu čokoládu.
„Jé děkuju. Končíte dneska?“
Já: „Ne ještě příští týden budem jezdit ale už se asi neuvidíme.“
On: „Já končím dneska!“ - poté následoval smích typu HAHAHAHA
Verča: „Tak se mějte, nashle.“
Taky jsem se rozloučila a vystoupily jsme z autobusu. Zamávaly jsme a mířily na zastávku.
Při IKT nic, při matice mě vyvolal na nějakej příklad, ztrapnil mě před třídou (ale co, mě je to jedno, už jsem zvyklá) a v tu chvíli místo toho abych ho litovala jsem ho silně nesnášela. Vůbec se mi za poslední týden vrátila taková lidumilovná nálada..
Jak Obama sestřelil mouchu

Lady Sovereign - So Human (i když tenhle styl nemám ráda, tak tenhle song mě uchvátil:))

Právě teď mám pocit, že se mi zbláznili zvířata - Kevin skoro útočí na Kennyho a do toho sem ještě chodí ta protivná mrňavá kočka. Doufám, že zítra už budou v pohodě...

Don't give up, you've got the reason to live... // to je ze songu You Get What You Give od New Radicals. Hledala jsem ho dlouho jen podle pár řádků textu z refrénu.
Na výlet se nejede, protože žena třídního je v nemocnici. Nesnášim ho, ale tohle mu nepřeju.
Dneska jsme psali čtvrtletku z matiky a z frániny. Hrůza.
Pan řidič si se mnou zase povídá. Dnešní rozhovor:
On: „Tak co dneska, jedničky?“
Já: „Asi to budou pětky.“
On: „Jéééžiš marjá.“
Linkini taky konečně "vytáhli" videoklip k New Divide.
Linkin Park – “New Divide”


Dneska když jsem vylezla ze školy, tak jsem viděla "Plachtu" - ne věc, ale člověka. Ze 4.BO. Z jeho třídy... Doufám, že ho ještě uvidím...aspoň jednou...i za cenu toho, že mi to podruhý zlomí srdce...

Dave "Phoenix" na Road to Revolution:)

12.6. - 22:06
Bohužel jsem se teď nedostala na net. Dneska jo, ale ve škole si nebudu aktualizovat blog.
V noci se mi zdálo o tom, žre jsem střílela ze vzduchovky sousedům (ke skinheadovi) do okna. Jejich horní patro bylo v úrovni tak, že jsem mohla obyvatelům střílet na nohy. Byla tam parta lidí - já, nějaký kluk s okouzlujícím úsměvem, nějaký malý prcek a pak ještě pár dětí. „Mafiány“, kteří nás chtěli zabít, tvořil Ed (ze seriálu Las Vegas Kasino) a ještě dva chlápci.
Nejprve jsem střílela (asi jako broky) z takových kulatých papírků. Jenže prcek je rozsypal. „Možná kdyby sis ji ohla pořádně tak by ti to šlo,“ řekl ten kluk s odzbrojujícím úsměvem a mluvim o zbrani. Další "municí" byl jetel (!). Měli jsme ho rozsypanej na silnici. Pak vylezl Ed a ty dvě jeho gorily a začali ho sbírat. Já na ně křičela: „Vždyť to je vojtěška! Biomasa!“ jenže oni neposlouchali. Ed řekl něco jako: „A s touhle chceš mít děti?“ a ten kluk se usmál. Pak bylo 5:16 a já se vzbudila.

Z důvodů:
1) škola a uzavírání známek
2) nechuť
3) odpojování síťového kabele
4) různé rodinné či jiné akce

V jednom sešitě mám napsanej sen, tak až budu mít čas, což bude tak příští týden, tak ho sem napíšu.

To je Tomáš z turisťáku. A teď „můj vyvolený“ Daniel. Ale na týhle fotce mu to sluší (je to ten v pruhovanym triku):

Nevim, jestli to je obrázek z toho, jak byl (možná ještě teď je) v Praze.
Víc infa tady.
EDIT: Videorozhovor
Dneska ve škole horor - z chemie jsem nešla, z češtiny jsme psali (i když mě to "naostro" známkovat nebude), pak ájina, matika, zemák a opravka z matiky. Děs.
Už příští týden jedem na výlet. Hurá.
Natočila jsem video s číčou - dám ho sem až časem, dneska se mi nechce..
EDIT:

Máme novou číču od sousedů. Abyste věděli, jak vypadá:


Jinak - GP Turecka vyhrál (jak jinak že) Button. Už mě to přestává bavit. Ferni dojel 10.
15:58
Koukám na tiskovou konferenci po GP Turecka. Sebastian hypnotizoval hlavní kameru, Jenson zuřivě ukazoval na obrazovku a Mark sedí jako by měl na zádech přivázaný prkno...// Aneb moje postřehy:D

Takže, jak to shrnout...
Co oči nevidí, to srdce bolí. A hodně.
Co se dělo v pondělí nebo úterý už nevim.
Ve středu na chemii jsme Lukáše "balili" do plastů. Na uši dostal "naušnice" ode mně - cédéčka.

Minulý týden se objevil trailer, tak ho sem dám.

Taky si sem musim dát fotky z turisťáku, odkazy už jsem vlastně dala. Ale našla jsem tam fotky toho Tomáše. Ale teď nemám čas takže jindy..
Moje nálada? No, nevim nevim. Bojim se, že když Honzu náhodou (no jistě, přijede jen tak do Hradce z Jičína nebo odkud je) potkám, tak že se mi sice nálada razantně zlepší, ale potom, co zase odjede, se vrátí zpátky pod bod mrazu jako na začátku. Strašně špatně se z toho dostává.
Zkusim se jim (říkejte mi hacker:)) nabourat na spolužáky - mám všechny jména i přezdívky. I just wanna try it.. Nějak se k tomu ale nemůžu dokopat - mám strach?// Am I afraid of it?

Kapely a webovky

• The Subways (UK)
  
• Kaiser Chiefs (UK)
  
• Snow Patrol (UK)
  
• Sunflower Caravan (CZE)
  
• Metro Station (USA)
  
• Coldplay (UK)
  
• Muse (UK)
  
• Placebo (UK)
  
• Klaxons (UK)
  
• The Kooks (UK)
• The Ting Tings (UK)
  
• Kevin Rudolf (USA)
  
• The Veronicas (AUS)
  
• Mattafix (UK)
  
• Aloha From Hell (DE)
  
• Keane (UK)
  
• Radiohead (UK)
  
• Paramore (USA)
  
• LINKIN PARK (USA)

EDIT:

• UDG (CZE)
• Petr Bende (CZE)
• The Hives (SWE)
• The Ark (SWE)
  
• Arctic Monkeys (UK)

EDIT 2:

• The Birthday Massacre
• Mads Langer
• Anberlin
• Silversun Pickups
• One Republic
• Dead By Sunrise
• Jason Walker I know I'm gonna fall down...
  

Čtvrtek 28.5. 11:58
Sedim ve škole a poslouchám Coldplay.
V hlavě mi to vře.
Už ho neuvidím...
Ve třídě mají ale na nástěnce nějaký věci, takže se ještě vrátí. Nebo ne?
Na konci června se jde do divadla a taky bude sportovní den. Jedinečná šance znovu ho aspoň zahlídnout. (Ale co když to pak bude ještě horší než teď??)
I had to find you, tell you I need you...
That song makes me cry, my heart is broken, it hurts...

18:27

Na těláku nic moc – hrály jsme florbal, já dala gól, párkrát jsem někoho sekla do nohy a jednou jsem do nohy dostala já. Pořádně. Nemyslela jsem na H., takže jsem to brala jako odreagování a v hlavě jsem neměla temno. Čisto. Pak byla na řadě přehazka – to už jsme prohrály a musely jsme uklízet. Ale co, jsme na to zvyklí...

Pátek 29.05.2009

Něco jsem si uvědomila – v Hradci se mi (prozatím, třeba to časem přejde) nelíbí. Je to tam moc depresivní. Když ráno jedu MHD, když pak jdu do školy, když jsem ve škole...Vždycky utíkám z Hradce. Taky pro mě ani dneska nebylo moc těžký nemyslet na H. Za to mohlo počasí – chvíli svítilo slunce, pak se zatáhlo, za chvíli se protrhla mračna a zase poté svítilo slunce. Teď u nás začíná být černo...

Už neuvidim Honzu...
Propadám z fyziky...
Ve třídě začínám mít konflikty s holkama, ale to je tím, že jsme byli na tom turisťáku a pak na exkurzi...
Neuvidim Honzu...
Neuvidim Honzu...
Sere mě škola...
Sere mě život...
A právě teď poslouchám The Scientist. This song makes me cry...
Neuvidim Honzu...
Kdo není blbej, pochopí...

Takže hezky od neděle, už ani nevím, kde jsem skončila. Jestli příjezdem z turisťáku..
No, v neděli jsem jela s V. busem, pak jsme čekali na nádraží a pak už 3,5 hodinová cesta vlakem. V Rokycanech na hvězdárně to bylo skvělý - nebo aspoň mě to bavilo. Už taky vim, jak se jmenuje ten ocas co za mnou chodil na lyžáku - D. K. Ještě jednou přijde a uslyší hořkou ironii na téma Biolit. Jenže tady je celkem problém - mě se to docela líbí. Jenže co je moc to je moc. Na hvězdárně stál vedle mě a nejdřív do mě šťouchal, potom mi dal ruku přes ramena a když jsem se do ní opřela a řekla, ať ji dá pryč, zakvílel: „Tak mě pusť!“ No tak jsem ho pustila. V pondělí ráno mě pořád zdravil, já ho dokonale ignorovala. Na nádraží v Plzni: „Nechceš pomoct?“ Já na to: „Ne, poradím si sama,“ a on: „Tak fajn,“ a to byl konec debaty. Ve vlaku jsem seděla už v kupéčku a on šel na záchod. Tady "zafungoval" cit. Vstala jsem a šla k oknu. Nasadila si sluchátka a on pak přišel. „Ahoj,“ řekl a já se lekla. „Ježiši,“ zvolala jsem. „Co posloucháš?“ optal se. „Nevim,“ řekla jsem a skoro jsem odsekla. Odešel. V Plzni to bylo taky dobrý - byli jsme v tom pivovaru. Jen to pivo, co tam načepovali přímo ze sudu bylo hnusný. Fuj.
Třídní to zabalí po tomhle školním roce na obchodce. Je paradox, že přejde jenom na druhou stranu - na gympl J.K. Tyla. Když jsem nad tím tak uvažovala tak mi to ani moc nevadí. I když mi ten dryl asi bude chybět. Síla zvyku...
Za chvíli se má přihnat bouřka, takže uvidíme, jak to dopadne...
Teď jsem koukala na fotky z turisťáku a z pivovaru - neřekla bych, že se mi po turisťáku bude stýskat - ale když jsem viděla ty fotky...
Turisťák 1. část, turisťák 2. část, pivovar 1. část, pivovar 2. část
H. už asi neuvidím:( Dneska mi I. řekla, co by tady jako dělali, když už odmaturovali. Docela mi to zkazilo náladu..
Ve škole někdo rozbil automat na PET lahve (Cola, Bonaqua..) a když se zmáčklo tlačítko, tak vypadla láhev i bez zaplacení. O velké přestávce už byl automat určitě prázdnej...:)

Když jsem seděla ve veřejný knihovně a studovala Portugalsko, četla jsem knížky i o jiných zemích.
Portugalsko

• 360portugal.com
• corkqc.com
• Estoril - casino
• Navštivte Estoril
• Museu de Cera de Fátima
• Coimbra - univerzita
• turismo-centro.pt

„NOS OSSOS, QUE AQUI ESTAMOS, PELOS VOSSOS ESPERAMOS“ --- „Naše kosti zde čekají na vaše kosti“
Island
„Island provokuje při cestování k novému myšlení: přenocování v neobvyklých táborech, fantasticky čerstvé potraviny na talíři, nepopsatelné zážitky při sportu a dalších aktivitách.“
Jak prosím? _ Ha?
Na shledanou _ Bless
Finsko

• finsko.cz
• fimic.fi (poznámka: hudba)
  
• hel.fi
• navštivte Finsko
• hkl.fi (poznámka: „MHD“)
• Tampere

Kyllä _ Ano
Ei _ Ne
Ole Nyvä _ Nemáte zač
Mitä Kuuluu? _ Jak se vám daří?
Kiitos Nyvää. _ Děkuji, dobře.
Ehkä _ Možná
Minun nimeni on... _ Jmenuji se....
En ymmärrä _ Nerozumím
Kanada

• Montreal
• Quebec
• canadascapital.ca
• Toronto
• Toronto II
• tyrrellmuseum.com
• Pak tady mám napsáno něco Banff Springs Hotel (fairmont.com)
• Národní park Pacific Rim (?)

Nový Zéland

• southland.org.nz
• pláž Paraparaumu - zřejmě místo odkud pochází Shane, ale nejsem si tím jistá (6835 obyvatel)
• Paraparaumu
  

Na stránkách musicserveru se objevila informace, že Muse už pojmenovali svoje nový album a že vyjde v září. Jej, to bude radost, v červnu Placebo v září Muse:)

Zřejmě mám zánět střeního ucha - tentokrát ale asi toho levýho - takže toho, co je trošku nahluchlý. Zítra máme odjíždět na exkurzi do Rokycan a Plzně, netušim, jak to dopadne. Ani nevim, kdy se dostanu do HK. Nevim nic!

V pondělí vydali LP novej singl - New Divide. Protože jsem byla na turisťáku, nemohla jsem si ho stáhnout. Takže dnes...

New Divide - Linkin Park

Pondělí
Píďa mě přivezl ke škole, H. jsem náhodou nepotkala a cesta netrvala tak dlouho, jak jsem očekávala. Taky jsem měla obavy z toho všeho. Přijeli jsme (naše třída sídlila v dolním táboře, takže jsme měli blízko sprchy i jídelnu), vybalili si, šli na oběd, šli na vycházku a navečer na loďky. Myslela jsem, že to bude moje smrt, ale bavilo mě to. Omyl.
Úterý
Od rána pršelo. Celé dopoledne lilo doslova jako z konve a já litovala, že nemám holínky. Ve dvanáct přestalo pršet, došli jsme si na oběd a začalo to znova. Před druhou hodinou přestalo a my se mohli těšit na odpolední program - gaučink.
Středa
Střelba ze vzduchovky. Z pěti ran jsem toho malinkatýho panáčka "nesložila" ani jednou. Jen jsem se trefovala do tý krabice. Znovu loďky, tentokrát už jsme jeli dál a bavilo mě to stejně jako v pondělí.
Čtvrtek
Celodenní výlet na tvrz Bouda. Údajně to bylo 15 km tam, ale později jsem se dozvěděla, že to bylo dohromady asi jen 18 km. Do kopce se prý šlo 13 km - prostě jeden velkej nekončící kopec. Šíleně mě bolely nohy (a ještě teď taky) a navíc mám puchýře na nohách. Ale jako pevnost pěkná. Uvnitř teplota asi 8 stupňů - takže takový ochlazení. Měli tam hezký granáty - jeden vážil 289 kg - to by se házelo...
V devět hodin jsem šla spát, vzbudila se ve dvanáct večer a před chatkou nám trůnil inštruktor Kuba s pár lidma ze třídy. Povídali si asi do 02:15. Debata to byla pěkná - na "slovo přišel" i třídní - „Připadá mi trochu arogantní,“ řekl Kuba. „Trochu?? To teda hodně!“ odvětila jsem a I. se potichu smála. A já pak nemohla spát.
Pátek
Žádná rozcvička, žádný budíček, mohla jsem vyspávat dlouho ale nakonec jsem v 7:05 vstala a šla na snídani. Pak rychlý úklid, zabalení věcí a jelo se. Při cestě autobusem mi zalehly uši a nezlepšilo se to ani teď. Pan doktor ušní bude mít jistě radost...

Jelo docela hodně instruktorů - z toho jeden bývalej žák. Na obchodce nosil takový metalový oblečení, ale když jsem ho viděla hrát na kytaru, řekla jsem si, že to snad ani není možný. V lanovým centru taky byl jeden hezkej instruktor. Od K. vím, že se jmenuje T. Malej, roztomilej.

Tohle je pohled do pokoje a ven z okna.

Včera večer (u nás dneska brzo ráno) se v Americe vysílaly poslední dva díly PB. Včera jsem si udělala čas a shlídla díl 4x20. Dneska jsem si dala zbylé dva. A teda jako - lehká deprese. Nevím, jestli tady mám zveřejnit konec - ale co, na konci (zhruba posledních 10 minut) je to, jak se ta jejich group má - Alex, Sucre, Linc, T-Bag a Sára. Sejdou se na hřbitově a dají tam Michaelovi kytku - teda spíš Michael junior mu jí tam dá. Pak to končí. Ukápla slza:(
Našla jsem dost dobrou fotku:

Před chvílí jsem dokoukala Prison Break - díl 4x20. To je neuvěřitelně krutý! Michael se musí rozhodnout, jestli během pěti hodin zachrání postřelenýho Linca nebo těhotnou Sáru. Já bych si asi skočila z mostu i s Scyllou...
Bolí mě žaludek. Celej den jsem prakticky hladověla a pak přijdu domů a udělám si mastný jídlo. Nejsem normální..
V pondělí odjíždíme na ten turisťák.
Dneska na IKT jsme dělali v powerpointu autíčka, co jedou přes celou stránku atd. Nejdřív jsme namalovali obdélník jako "trup", pak 2 kolečka jako kola a mělo se to celý najednou pohybovat. (Mělo se to seskupit.) Káťa (je jedno která:)) to neseskupila a nejdřív jí ujel obdélník, pak jedno kolo, druhý kolo a takhle celý auto. Všichni se váleli smíchy a mě z toho začala bolet hlava.
Taky musim upozornit na třídní web. Naši pilní spolužáci tam dali videa z prváku. Tady jsou a postupně budou příbývat.

Prozatím. Máme spočítat a nakreslit 40 příkladů na sinus atd.
Objevila jsem novou britskou kapelu - The Subways. Jsou vážně dobrý. Už asi hodinu mi tu hraje Shake! Shake! a nemůžu se jí nějak nabažit.
No nic, jdu teda počítat...

Něco v tom smyslu mi dneska na zastávce řekla I. „Seš úplně bílá,“ naznačila. Já na ní hodila takovej obličej, který měl vyjadřovat něco jako: Teda díky, že jsi mi řekla něco, co už vím! Ale popořádku...
Ráno to bylo v pohodě. V autobusu jsem si četla Kinga. Na terminálu jsem si koupila dvě kytičky (jak se kupují a výtěžek jde na léčbu proti rakovině). Asi 10 minut před hodinou to začalo. Učitelka přišla do třídy a řekla: „Takže, je 8.01, vybírat budeme v 8.23.“ Při písemce mi to vůbec nemyslelo a ze všeho nejdůležitější, chtělo se mi spát. Říkala jsem si, jaký peklo mě dneska čeká, že nemám nárok na přežití. Lilo ze mě jako z konve a tak jsem se rozhodla, že to po fyzice zabalim. Šla jsem do kabinetu to oznámit, že mi je špatně, že pojedu domů. „Vy dneska z něčeho píšete?“ zeptal se s úsměvem na tváři třídní. „Ne, to ne,“ v klidu jsem odpověděla. Je to celkem paradox, že jedinou písemku, kterou jsme měli psát, jsem psala a naprosto ji zvorala.
V deset jsem dorazila domů, v jedenáct mě uspal Brufen, co mi dala I. a vzbudil mě až dupot mojí sestry v jednu. Dneska než usnu tak budou čtyři ráno...

Why have you chosen the place, I mean HK, to live and to work?
:-D...All my live I wanted to work and live in Europe, for a time and I've been lucky that I found a job that I love, at school that I love, with students that I love.
Can you compare the Czech education system with the American system?
Not really. 'Cause it has been 20 years since I went to school and that is a really long time ago and that is my only experience with the American system. But I'll say that it seems to me that Czech students are much better as students than American students were so I think that American students are worse which makes Czech students to me some of the best students in the world, I'm not lying!
Why are you so sure about that?
I have taught in Japan and in France and in Italy so I can compare Czech students.

Tak tady na týhle fotce je scéna z filmu Dirty Dancing 2: Havana nights. Proč jsem ji sem dala? Protože ty šaty jsou naprosto boží!

















Kristen Stewart - jedna z (teď) hodně oblíbených hereček:)

Neděle 10.5.2009
Odpoledne jsem koukala na formule. Jelo se ve Španělsku. Button vyhrál, Ferni dojel 5. po tom, co předjel Massu, který musel jet pomalu kvůli tomu, že měl málo benzínu. Hned v první zatáčce se hezky rozsekal Trulli. Ve vzduchu lítaly kola.
Rusáci se opět stali mistry světa v ledním hokeji. Kanada druhá, Švédi třetí. My v nedohlednu.
Pondělí 11.5.2009
Ráno lilo doslova jako z konve. Byla jsem přinucena vzít si deštník. Během cesty jsem si zuřivě hlídala hlavu, aby nezmokla. Jednak kvůli tomu, že jsem ji měla nalakovanou, ale taky kvůli tomu, že by pak ze mě tekly růžový potůčky.Nastupovala jsem, hledala volný místo a Klára (Verči kámoška) se na mě celou dobu dívala. Za nima seděl ten pěknej s handicapem. Jeho výraz je složitý popsat. Úsměv? Skrytý úsměv? Každopádně tam byl náznak.
Ve škole jsem měla chuť už vraždit za to, když někdo řekl: „Jé, ty máš na hlavě červenou!“ Ne nemám, je to (měla to být) bláznivá fialová.
Honzu jsem neviděla a ani neuvidim. Mají svaťák, příští týden je ústní maturita. A to my jedeme na turisťák.
Též jsem byla v knihovně a půjčila si Stephena Kinga – Černý dům. Už se těšim:)
To jsou pojmy, co jsme měli umět. Dneska jsem se při PEKu lehce nudila a vymyslela takovou "parodii":) btw. kdyby někdo nevěděl, je to to, co je tučně napsaný:)

7.5.2009
Poslední zvonění
„Á, poslední zvonění, to abych si vzala nějaký drobný,“ uvědomila jsem si, když jsem se dívala na změny rozvrhu. Těch drobáků bych ale musela mít tuny!Jen co jsem vylezla z autobusu na Ulricháku, hned se ke mně přihnaly nějaký holky a vyžebraly po mně peníze. Než jsem dorazila do školy, potkala jsem další dvě osoby, kterým se to taky povedlo.Po první hodině jsem musela jít do bufetu rozměnit desetikorunu. „No to vám asi nerozměním, protože jste od rána už několikátá,“ vyslechla si nějaká holka v bufetu, co chtěla rozměnit. Cestou zpátky jsem potkaly další lidi, co dostalo pár drobných. Nechtěla jsem smrdět ani voňavkou, ani octem, takže jsem radši zaplatila.Druhou hodinu při občance k nám zavítaly postupně 2 třídy – 4.BO a 4.AO. Na béčko jsem se těšila a když jsem uviděla Honzu v modrákách a s barevnou píšťalkou v puse, málem jsem vybouchla smíchy. Ale udržela jsem se ještě. Brala jsem si sebou tolik drobných v takový hodnotě, že jsem to radši ani nepočítala! A zbyly mi čtyři koruny.

Včera jsem v noci spala skoro 12 hodin, pak ještě skoro 3 odpoledne - večer jsem usnula až někdy ve tři ráno a během toho, co jsem měla v uších sluchátka jsem oknem pozorovala blesky. Vzbudila jsem se v 5.31 a už neusnula.
Dneska dopoledne jsem byla u kadeřnice u mámy v práci. Měla jsem mít na hlavě bláznivou fialovou, místo toho mám obarvenou skoro celou hlavu a barva se blíží k tmavě růžový. Ale líbí se mi to.

Tak tohle je trailer na Transformers 2. A LP usilovně makají na songu, který tam nejspíš od 0:16 do 0:34 zní. Vypadá to naprosto luxusně!

Když něčeho chci dosáhnout nebo když něco hledám, vždycky si najdu nějakej způsob, jak to dostat.
Honzův podpis jsem ani nemusela fotit, našla jsem 3 jiný:







No je to vážně umělecký podpis!:D
Dneska jsem ho neviděla..:(

Pondělí 4.5.2009
Začnu ránem. „Dobrý den, týdenní studentská Hradec,“ oznámila jsem řidičovi v autobusu. Věděla jsem, že to nebude jen tak, protože jel „ten vtipnej řidič“. „To budeš celý týden pracovat?“ optal se. „To nééé,“ prohlásila jsem. Jinak nic nového se nedělo. Na matice taky klid, před zemákem jsem viděla Honzu (začínám si myslet, že nemám šanci – je načase si to přiznat). Spěchala jsem a jela ve dvě domů. Naproti mně přes uličku seděl ten další zajímavej. S handicapem. Zatímco já se bavila nad tím, co řekl Kevin do rozhovoru do školního časopisu, on se díval na druhou stranu. Před zástavkou, kde vystupuju jsem se smála do zrcátka řidičovi. „No no no,“ řekl se smíchem. Tak jsem se tam postavila a čekala, co se ještě dozvím. „Tos tam spala a přemejšlela, ne?“ zeptal se. „Néé,“ odvětila jsem. „Vůbec,“ prohlásil se smíchem. Pak už jsem vystoupila a šla směr knihovna. Za ty dva roky na střední jsem už zapomněla, jak krásně je v parku. Taková zeleň! Nádhera. Jediný, co to tak trochu kazilo bylo to, že na trávníku, přes který můj ročník chodil do jídelny, je vyšlapaná cesta. Po trávě tam není ani vidu:)
Dneska, čili v úterý, jsem ho ráno viděla. Pomalu se ve mně začíná vytvářet deprese. Ty Kevinovy otázky sem časem napíšu - teď se ale musím jít věnovat chemii...

Zdálo se mi o Honzovi. S Verčou jsme stály na nějaký imaginární zastávce, která ani neexistuje, a kolem nás v kruhu stály lidi. Zřejmě to byli další imaginární čtvrťáci, protože tam byl i Honza. Verča si mě odtáhla stranou a něco mi říkala. Něco jako její názor na něco. Myslim. Vrátily jsme se zpátky do kolečka a Honza pak odcházel tak, že se mi koukal do očí a přitom šel dál. Víc už nevim. Pak vím, že jsem nastupovala do autobusu číslo 28 na další imaginární zastávce. Šla jsem směrem doprostřed, k tomu "ohybu". Seděla tam nějaká paní a chtěla, abych si sedla. Já odmítla. Pak zmizela.
Zahlídla jsem ho, když šel na tělák. Pak na terminálu, když jim pozdě přijel bus. Ale ten pohled, jakej jsem viděla, když odjížděl! Tak rozněžnělej (tímhle tvarem si nejsem jistá). Krásný skleněný oči, prostě úžasný. Fotku s podpisem nemám, úplně jsem na to zapomněla.
Třídní dneska slavil narozky. Dostal od nás dort a na něm bylo 30 nesfouknutelných svíček. Po chvíli si začal stěžovat, že to nesfoukne. Vymyslel to ale tak, že si namočil hadr, svíčky z dortu vytahal a zabalil je do toho hadru. A já se u toho tlemila jako malá...

Ne naše, samozřejmě.


4.BO OAHK maturitní video from nicole on Vimeo.

Původně jsem to nechtěla zveřejňovat, ale měním názor. Co kdyby:)

Andy:)

Playlist bude během pár dní a bude obsahovat songy z jejich prvního stejnojmenného alba.

To bylo napsáno na lavici v třídě nějakých prváků. A je to pravda.
Honza nebyl spatřen. Mnou. Ani ráno, ani ve škole.
Na skle u kabinetu vysel papír pro čtvrťáky s nějakýma úkolama. A tam bylo napsáno: Kovář. Zbystřela jsem a koukala na ten jeho podpis. Důkaz bude. Snad. Plánuju to na čtvrtek...
Teď jsem hledala v záznamech, kam jsem hodila odkaz na to jejich maturitní video a nemůžu ho najít. Ani na spolužákách, kde bylo poprvé uveřejněno není. No tak to už jsem cvok? A jak to, že ho mám teda stáhlý?
Jinak se nic zajímavýho asi nedělo.

Ashley Green a Jackson Rathbone. Sluší jim to:)

Zase to ti kluci ušatý rozjeli ve velkym stylu. Jen tak dál!
Spatřila jsem ho a došlo mi, že jsem asi fakt zamilovaná. Ale co to jako je?
Zubařka poznala, že jsem nenosila rovnátka. Od včera jsem si připravovala řeč. Ale nic jsem neřekla.
Vybil se mi telefon a nebere mi PIN. Takže mám asi nějakej jinej jenomže já nemůžu najít ty papíry od určitý telefonní společnosti. Super. Ještě si bloknu telefon...
Kecy na chatu: (na téma Prison Break)

Tak protože je v plném proudu MS v hokeji, a koná se ve Švýcarsku, tak se tam podíváme.
1. Lady GaGa - Poker Face
2. Flo Rida feat. Kesha - Right Round
3. Milow - Ayo Technology
4. Kät - Kei Luscht zum Ga

V hokeji jsme totálně převálcovali Dány. 4 góly v přesilovkách. Jen ať nám to tak vydrží.
Jenson Button vyhrál GP Bahrajnu. Druhej dojel Vettel.
Jinak se ani nic zajímavýho nedělo. Na ten pochod jsem nešla. A dneska Kristýnka celej den seděla u počítače. Díky ní nám možná spadne room. Super..

úterý 21.4.2009
Jako v pohádce a puberťák!
Dneska jsem si připadala ráno tak úžasně. Málem jsme nestihly s Verčou 11, naštěstí ale stihly. Stál tam Honza. Nevim, kam se díval. Vystoupil z autobusu a začal se otáčet. Dělá to tak skoro vždycky. Pak jsme ho s Verčou zase „předběhly“ a on se někde ztratil za náma. Vcházela jsem do školy a ohlídla se, jestli někdo nejde. A šel. On. Tak jsem mu podržela dveře a on ze sebe vymáčknul „Díky.“ Já ale zareagovala ZASE naprosto nevhodně. Žádnej úsměv, žádná odpověď, prostě nic. Právě jsem zakopala takovou šanci...Na internetu: asi 15 minut.
středa 22.4.2009
Vyšlo ano!
Ráno jsme zase přijeli skoro pozdě. Stál tam, tak jsme se tam tak před něj postavily, když zrovna jela 15. „Pojedem 15?“ ptala jsem se Verči. „Ne, pojedem 11,“ odpověděla. Jenže já věděla, že on pojede 15, takže jsem se rychle rozhodla. „Tak si jeď 11, já jedu 15,“ řekla jsem a už nastupovala do 15. Stála jsem vzadu hned u dveří a Verča na mě ještě mávala, abych vylezla a jela s ní. Zamávala jsem jí. „Uvidíme se za pět minut,“ řekla jsem s mírnou ironií. Tak jsem pak na Ulricháku čekala, než vystoupí. Honza mezitím odcházel směr škola a já doufala, že ho ještě uvidim, až bude čekat před třídama v prvním patře, protože okolo chodíme. Nebyl tam. Pak odpoledne, když jsem šla do šatny a pak, když jsem se vracela tam byl. Zřejmě se smál nějakýmu tématu, co tam čtvrťáci probírali, ale podíval se na mě. Prostě nemám slov.
Já jsem asi vážně zamilovaná. Odpoledne jsem umývala jablko do školy a vykrucovala jsem šťopku. Naučily mě to holky na základce, náhodně mě napadla otázka: Miluje mě? a vyšlo ano. Jenže to jsou jenom dětské povídačky... Na internetu: asi 10 minut.
čtvrtek 23.4.2009
Sakra!
Měla jsem mít řečnický cvičení. A taky že měla. Nakonec za 3+. Na těláku jsme běhaly stovku. Ještě dneska mě bolí celý tělo. Ráno jsem Honzu neviděla, protože nám odpadla první hodina. A zelený kecky taky nemám. Půjdu si koupit asi vínový nebo takový jiný zelený. Domů jsme dorazily až o půl devátý a ani jsem se nestihla pořádně podívat na matiku. Na internetu jsem vůbec nebyla!
pátek 24.4.2009
Tak to jsem zvědavá...
Psali jsme z tý matiky a nevim, jak to dopadne. Docela se obávám. Viděla jsem ho jen letmo, ale to nevadí. Aspoň něco. Zítra jsem měla jít na pochod, jenže jsem tak unavená, že jsem to odvolala. To radši budu spát 12 hodin. Na internetu: cca 2 hodiny.

Šílenej týden. K tomu jsem se ještě rozhodla, že pojedu na školní výlet do Zlína. No super. Už není cesty zpátky...

První podstatnou informací je to, že H. jsem neviděla. Ale viděla jsem toho druhýho, s handicapem. Ráno jsem lezla do autobusu a on se tam snad tlemil. Pan řidič si ze mě zase střílel, tentokrát mi odmítnul vydat kovovou pádesátikorunu do ruky, když jsem se na něj podívala, usmíval se. I. mě ve škole přemlouvala, abych nejela ve dvě domů, že mi bude vyprávět jak se měla v Anglii. K. prý válel sudy. No, příští rok pojedu. Snad.
Tak jsem se teda rozhodla, že pojedu až ve čtvrt na tři. Jeli jsem 17 a málem cestou najeli na náklaďák, který měl na "korbě" plynový láhve. Řidič autobuse zablokoval cestu tomu druhýmu, vylezl ven z autobusu a začal na něj křičet: „Jseš normální? Jseš ty normální? Já tam mám 50 lidí!“ a ukazoval si přitom na čelo, jako že je blbej. Už jsem mohla být po smrti. Nakonec jsem jela ve dvě. „Už jsem ti málem ujel,“ dělal si ze mě legraci zase pan řidič.

Nemůžu být s ní v jedný místnosti. To nefunguje a mě přepadává neuvěřitelnej vztek. Tak jsem se vydala na balkon. Seděla jsem tam a četla Paní Bovaryovou. Opruzovala mě tam nějaká včela, tak jsem jí praštila sešitem matiky. A pak jí vítr zfouknul dolů ze stolu. Poté jsem toho samozřejmě litovala.
Chytla jsem náladu "nechci-s-nikym-mluvit". Zase. Po jaký době ale?
Zlost ze mě opadla až v době, kdy moje sestra zmalovaná jak bárbína a navoněná jak nějakej tchoř opustila pokoj směr vlakové nádraží.
Ještě že mi jakštakš Muse a jejich záznam z Wembley zvedaj náladu...

Možná, že moje nálada klesla za několik posledních hodin hluboko pod bod mrazu.
Takže jednoduše - Honzu jsem neviděla, na IKT jsme si hodinu mohli dělat to, co jsme chtěli a na matice jsem znova nebyla vyvolána. Jaký štěstí.
Zoufale už toužím jít spát, jenže aspoň do půl osmý musím vydržet, abych se někdy ve čtyři ráno neprobudila. I když to je stále možný.

Začnu od středy.
Ráno jsme jako každej den přejížděli koleje u kruháku. V dálce jsem viděla autobus ČSAD Semily a hned mi to docvaklo. „Moje láska jede,“ vypálil mozek. Jenže na terminálu nebyl, a MHD s náma taky nejel. Myslim, že nestál ani před mojí poslední hodinou před třídou. Nekoukala jsem se. Prakticky celej den jsem myslela na to, co vyplodil můj mozek. Neuvěřitelný. Po škole jsem jela k bábině, odtamtud s tetou Radkou, babičkou a Bettynou k veterináři a pak zas k bábině, odkud mě tetka odvezla ke škole. Před třídou jsem si sedla na lavičku a poslouchala třídního, kterej byl slyšet i přes zavřený dveře. Ale nerozumněla jsem mu. Známky nemám nejhorší, průměr 3.1 z matiky mě dost zaskočil, nejhorší mám chemii (4.3 přitom ale na bakalářích bylo 3.75) a fyziku, kde mám čistou čtyřku. Tatík mě vidí na právech (na to ať zapomene, je tam moc lidí) a mámě jsem se nepřímo zmínila o tom, že bych ráda jela do Británie. Prej příští rok. Možná.
Dneska ráno jsme zase přijeli trošku dýl a zase jsem viděla autobus firmy ČSAD Semily. A bliklo mi to hlavou. Ale mozek už znova nějak vážně nereagoval. Tak fajn. Stál tam. V kvádru, který měl schovaný pod bundou. Asi bych začala slintat, vážně že jo. Podezřele se přibližoval směrem ke mně (resp. k nám - ke mně a k Verče). V autobusu seděl tak, že jsem na něj neviděla a pak, když vylézal ven se otočil a já ho opět naprosto dokonale ignorovala a nedívala se na něj. Pak se zase ztratil někde za náma. No a už jsem ho neviděla, protože maturoval a končil dřív. Taky jsme dneska měli supla - matiku. A vytáhnul mě. Naštěstí jsem se učila a mám 100%. Hodnota známky je ale asi jenom 3. Víc pochybuju.
Články dne: Už asi nebudou. Nestíhám ani hitparády, o víkendu se pokusim se zas podívat do světových hitparád:)

Ráno jsme přijeli trošku dýl na terminál. Ale to je jedno. Byl tam. Vytáhla jsem si klíče z batohu a šla blíž. Přijela 15, on se po ní ohlídnul a zamířil k nejzadnějším dveřím. Můj mozek nepobíral. Jedinou věc, kterou jsem byla schopna udělat, bylo to, že jsem nastoupila taky. Prostředníma dveřma. Pak jsem ho viděla když jsem scházela schody. No, spíš neviděla, nekoukám po lidech co jdou nahoru. Jenže jsem se potom otočila a letmo ho zahlídla:)
Ve škole nuda. Nic novýho.

Jednou mě trklo, že bych si koupila zelený kecky a zelený triko. Po keckách jsem zapátrala.
Tak tyhle jsou naprosto vymazlený!

Co se týče provokace, tak na chatu jsou vážně snad jenom tupci. V místnosti Tokio Hotel jsem nazvala jeden z jejich hitů Bílá orchidej a v room My Chemical Romance jsem jejich album přejmenovala na The White Parade. A ani za jedno mě nevyhodili.
Andulka nám umřela. V pátek myslim. Chudák, nemám si teď s kym povídat. Jenom už s čičinou a s klukama..

Ve čtvrtek jsme byly s Terezkou v Hypernově a já zjistila, že tam mají úplně dokonalý kecky (zelený, vínový, oranžový a bílý), jenže asi ne v mojí velikosti.
V pátek navečer jsme šly i s Kristýnou škubat zlatej déšť ke kostelíku. Chovaly se jako malé děti - já taky:) Pak jsme jely ke starýmu koupališti, jenže otevírací dobu tam mají jenom v květnu a červnu. Tak jsme jely na hřiště a tam se houpaly jako malé děti. Kristýnu trklo, že bychom si mohly sjet kopec u stadionu. Neprotestovala jsem. Je sranda jet takovou rychlostí dolů! Takže jsme si třikrát vyšláply nedaleký kopec, pak najely ještě kousek nahoru, abychom měly dostačující rychlost a šláply na to. Jeden kluk, co šel dolů, nezaregistroval nic podezřelýho, když se pak ale otočil a uviděl Kristýnu řítící se dolů, dostal zřejmý šok. Málem vyskočil metr nahoru. Chudák. Ale já se tomu doteď tlemim:D

Tak na týhle pozici jsem byla myslim ve čtvrtek. Teď už to asi neplatí.

Naše room. Ustálená:)


V Hypernově měli zajímavýho papouška:)

Co napsat? Nuže, měla jsem 58% ze čtvrtletky, takže za tři.
Honza maturoval, ani jednou jsem ho neviděla. Utěšovala jsem se slovy, že ho třeba zítra ráno potkám, jenže nepotkám, protože jsou prázdniny. A v úterý ho nejspíš taky nepotkám, protože nevim jak to udělám s bábinou. Moc se mi tam nechce.
Včera se nám ("kolektivu LP") konečně podařilo ustálit room Linkin Park na Lidech. Těch nervů, co to stálo! Jeden ženatej admin (zřejmě i s dítětem) hledal milenku, druhá byla v místnosti Holka s holkou (tý jsem to natřela, nevydržela jsem to a napsala jí, že si sem admini chodí jako na posvícení). Co dělali další radši nechci vědět.

Našla jsem krásný obrázky ještěrek obecných:

Ve škole jsem málem usnula.
Ještě ráno ale jsem viděla toho fešnýho kluka (no tak fajn, jméno řeknu, Honza), na stanoviště přišel zleva, pak během chvíle přešel předemnou a postavil se vedle Verči. Těsně. Nevim, jestli se díval. Možná. Každopádně zítra maturuje z angliny, takže ho asi nepotkám.
Mini Cooper jsem neviděla. Po tom, co jsme na chatu včera s Panem X plánovali jeho společnou krádež, ho dnes budu muset zklamat.
Přišla jsem domů, otevřela vchodový dveře a podivila se, že je andulák podezřele zticha. Podařilo se mu ulítnout z klece, takže jsem já letěla zavřít dveře. Pak jsem poslouchala, kde je. Za skříní se ozýval zvuk, jakoby tam škrábala myš. Vzala jsem si baterku a posvítila si za skříň. No a byl tam. Jenže jak ho dostat ven? Volala jsem na něj slovy pipino, poď ven, no a on šel po hlase a za světlem. Během pěti minut byl venku. Poté se ale odmítal nechat chytit utěrkou. „Já tě tady nebudu nahánět!“ křičela jsem v obýváku a běhala z jedný strany na druhou. Musim se přiznat, že jsem použila dost nevybíravý způsoby na to, abych ho do tý utěrky prostě dostala. Jakmile byl na zemi, hodila jsem na něj tu utěrku, vzala ho do ruky (kde se mě marně snažil klovnout) a strčila do klece. Nevím, jak dlouho byl na výletě, ale měl hlad a žízeň. Výletník jeden...

Dneska jsme tam byli. Bohužel jsme nemohli nic natáčet nebo fotit, takže nic nebude. Maximálně tak video z youtubu:)
Nejdřív nám pustili film, jak to celý začalo a pak jsme jeli elektrickym vláčkem po areálu. Jen do lakovny a svářovny (tam jsme byli chvilku) nás nepustili. Dostali jsme žlutou helmu, brýle, sluchátka s vysílačkou a šli jsme. Jako ale paráda! Nad náma "se vezly" díly a všude to tam bylo takový propletený, všude se něco pohybovalo. Ty roboty bych chtěla mít doma - by za mě vyprali, vyžehlili, uvařili, uklidili...

Na cestě domů z Kolína do Pardubic jsme jeli celkem narvanym vlakem z Varšavy do Olomouce (nebo Brna, teď nevim jistě), číslo 115. Přisedla jsem si k nějaký starší paní, která si četla knížku. Když přišel průvodčí a ptal se mě na lístek, řekla jsem: „Nás je tady víc, jsme na výletě.“ Zřejmě pochopil. Jenže pak: „Jo tak na výletě...Ve vlaku...A já jsem tady v práci.“ Jen jsem hodila úsměv. Pak jsem viděla třídního, jak mu podává jízdenku. Když odcházel zase zpátky, řekl na Martinu: „No a ty patříš kam?“ A ona: „No vždyť tady učitel byl.“ A on: „ Jo to byl ten mužskej?“ A ona: „No to byl on“ Poté máchnul rukou a odešel se slovy: „Tohle už vážně není k smíchu.“ Směrem naproti mně seděl takovej hezkej kluk. Tmavý (skoro nebo úplně černý) kudrnatý vlasy, brýle, černej kabát (na ramenou takový ty ty, co nosej vojáci a maj na tom hodnosti), batoh u nohou a boty takový normální. Koukal po mně, já po něm, a i když jsem se na něj nedívala, věděla jsem, že on se dívá. V Pardubicích jsme přestupovali, takže jsem vstala, zřejmě se na mě díval, jenže já mu nevěnovala ani jeden pohled (SRABE!!!). Najít ho by znamenalo najít jehlu v kupce sena.

Ve čtvrtek, pátek a i dneska je venku teplota okolo 20-ti stupňů. FUJ!
Další zajímavou událostí byl rozhovor s Panem X.
(Tohle už je staršího data)
Já: proč ty vykřičníky?:-D
On: proč ten otazník?:-D
Já: proč ta blbá otázka?:-D
On: proč ta ještě blbější otázka?:-D
Já: proč odpovídáš na otázku otázkou?:-D
On: proč to děláš ty?:-D
Já: protože sem se s tim narodila?:-D
On: došli mi vtipný odpovědi:-D ééé...teda otázky:-D

Já: hej za chvíli budou dávat sport:-D
On: jakej?:-D konečně naděje,že vypadnu od kompu,co?:-D
Já: no na nově:-D
On: jo tohle... kde říkaj tejden starý informace:-D
Já: např.?:-D
On: potvoro:-D moc dobře víš,že na to nemám odpověď:-D
Já: dostala sem tě :-P:-D
On: ne,nepodepsal jsem darovací listinu:-P:-D

Já: hm já mám občanku:-D
On: hm a já mám syfilis:-D
Já: hm a já sem trpaslík:-D
On: hm a já jsem debil:-D
Já: hm a to mě nezajímá:-D
On: bez komentáře:-D

On: nemám problémy být sám,vyhovuje mi to;-)
Já: no to je jasný, mě to taky nevadí
On: a zamyšlení číslo dvě, proč myslíš,že mám holku daleko a vidím se s ní dvakrát za měsíc?
Já: rozumim ti, ale mě by to takhle asi nesedělo ;-)

Konečně mám jednak čas, pak jsem taky na netu a pak taky není moje sestřička přítomna - takže sama.
Už nevím, co všechno se dělo za ty dny, co jsem nic nepsala. Články dnů nejspíš nebudou. Dneska bych napsala to, že kvalifikaci na VC Malajsie vyhrál Jens Button, Ferni je 10. (na f1sports se objevil i článek, že Nando je marodnej, má zánět středního ucha)
Ve čtvrtek jsme na psychologii malovali mandaly. Vztahovaly se na téma "Co já a vzdělání". Já namalovala tohle:
(btw. za špatnou kvalitu se omlouvám, je to narychlo focený telefonem)
(to růžový má být knížka a na ní je nápis MATIKA)
- minulost, současnost, budoucnost - levá polovina značí minulost, vztah k matce a k domovu, pravá polovina - budoucnost, vztah k otci a zaměstnání
- černá - smrt, tajemství, temnota; začátek a konec
- modrá - klid, jas, mír; soucit, oddanost, mateřství(?); myšlení, komunikace; pasivita, konflikt s matkou, problémy z dětství
- žlutá - schopnost vidět a porozumět; plánování, myšlení; odvaha, inspirace; zvídavost
- červená - ničivá síla, boj, utrpení; aktivní temperament
- zelená - touha, opatrnost; rodičovství(?); postarat se sám o sebe a pomáhat druhým
- kříž - spojení protikladů; utrpení, oběť
- květiny - krása