No, vlastně to bude víc než 24 hodin beze spánku.
Včera?
Zhltla jsem první díl. A musím se přiznat, že mě to baví.
Nečekejte žádný upíry, vlkodlaky nebo čarodějnice, ale duchy.
Příběh vypráví šestnáctiletá Suze, která je mediátor. Duchy vidí a má za úkol pomoci jim přijít na to, proč nejsou v nebi/pekle.
Zrovna se přestěhovala z NY do severní Kalifornie do domu, kterej toho má už hodně za sebou. Tam potká prvního ducha ve svém novém domově – Jesseho, querida.
Prakticky hlavní zápletkou tohohle dílu je zbavení školy ducha Heather, která si prostřelila hlavu u domu rodičů jejího (ex-)přítele, který se s ní rozešel na Štědrý den. No a ona zuří a ničí.
Jak to dopadne? To si přečtěte sami, doporučuju to!
20:24
Ten způsob, jakým kočka mňoukala až mi to trhalo uši, asi měl svý opodstatnění. Vypadá to, že ji zbouchnul místní kocour. Ale kterej z těch, co tu chodí, nevím. Nechcete někdo kůtě? Vydržte ještě tak 60 dní.
Koukám na Dextera. Teď zase řádil, tekla krev a já se tomu smála. Vážně je se mnou něco v nepořádku. Tohle už přeci není normální.
21:34
Poslední díl Dextera. A já jsem solidně v šoku. Takhle to nemůže skončit!!!
No, tak jsem se zklidnila a zažrala jsem se do druhého dílu Mediátora. Návykové!
23:05
Beru zpět to, že v Mediátorovi nejsou upíři, čarodějnice a podobný stvoření. Zrovna se tam objevil upír. Já mám na to asi čuch, nebo už nevim.
(Po pár stránkách)
Tak to byl „falešnej“ upír. On si na něj jen hrál.
1:09
Dočetla jsem druhej díl. Ale už jdu spát za zvuku otčímova chrápání.
6.2. 17:02
Hahá, musela jsem si nastavit budík na 10:06, abych se mohla dívat na Marca Pola.
„Na co to čumíš?“ optala se mě máma, když přišla z práce.
„Na Marca Pola,“ odpověděla jsem.
Lhala jsem. Čuměla jsem na Iana Somehaldera a na ty jeho neuvěřitelně modrý oči. Připomínal mi Jareda Leta a videoklip k From Yesterday. Určitě to tam bylo, to stejný místo, v Číně.
Moje mladší vlastní sestra je jako osina v zadku. Jen asi o miliardu procent horší. To, že jí dám mírnou facku, nepomáhá. Zjišťuju, že tak nějak mám v sobě sklony k násilí. To vysvětluje smích, když jsem včera koukala na Dexe. Bojím se, že když jí jenom o trochu víc stočím ruku, tak že jí ji zlomím. A proto se snažím krotit a přecházím k ignoraci.
Zabralo to! Je pryč, konečně.
Dočetla jsem Zatmění, ale Rozbřesk asi nenačnu, protože mám jiných 5 knížek, co jsem si včera donesla z knihovny.
7.2. 2:34
Už jsem u čtvrtýho dílu.
Myslím, že mám problém. Bolí mě půlka tváře, takže si myslím, že mi začaly růst osmičky, a to asi obě – nahoře i dole. No, zachvátila mě panika. Stačilo, když mi vyprávěla I., co jí zubák prováděl. Navíc zrovna netoužím vidět tu pošahanou zubařku!
No a teď je... 5:35.
Wow, 3. + 4. díl na jeden zátah!
Nezamhouřila jsem oči (bez čtyř hodin) celý den. Dneska bude sakra náročnej a dlouhej den.
Potřebovala bych něco, co mě udrží naživu. Kofein? Na kafe nejsem zvyklá, kdoví, co by to se mnou udělalo. Red Bull? Doma nevedeme. Už tak je špatný, že si rozhazuju svoje "vnitřní hodiny". Bojím se, že když usnu, zítra do školy prostě nevstanu. Každopádně, můj sarkasmus bude dnes smrtelný...
Jinak zuby už nebolej, tak co to ksakru bylo?!
Otázka: Měl jste nějaké problémy se zvládnutím šermování? Nějaké nehody, co stojí za zmínku?
